BPC-157

Přehled

Odkud pochází a proč vznikl

BPC-157 (zkratka pro Body Protection Compound-157, tedy „sloučenina ochrany těla”) je krátký řetězec 15 aminokyselin, takový drobný „peptidový kousek”, který vědci našli v lidské žaludeční šťávě.

Příběh začal v 90. letech v Záhřebu. Tým profesora Predraga Sikirice na Lékařské fakultě tam řešil jednu jednoduchou, ale fascinující otázku: proč žaludeční sliznice neumře? Žaludeční kyselina má pH 1 až 2, to je síla, která by rozpustila většinu tkání v těle. A přesto žaludek funguje desítky let bez problémů. Něco ho musí chránit.

Sikiricův tým hledal tuto „ochrannou látku” přímo v žaludeční šťávě, a našli ji. Byl to fragment většího proteinu, kterému dali jméno body protection compound. A z tohoto kousku izolovali aktivní sekvenci, BPC-157.

To, co začalo jako gastroenterologická kuriozita, se za 25 let stalo evergreenem regenerativního výzkumu. Sikiricova skupina publikovala více než 200 peer-reviewed studií na BPC-157, najdete to číslo v PubMedu. To z něj dělá jeden z nejvíce prostudovaných peptidů v celé preklinické (= předklinické testování před klinickými zkouškami) regenerativní literatuře vůbec.

V roce 2022 se BPC-157 dostal také na seznam zakázaných látek WADA (Světová antidopingová agentura), paradoxně to bylo potvrzení toho, že molekula skutečně funguje. WADA nezakazuje věci, které nefungují.

Důležité na úvod: v západním farmaceutickém světě BPC-157 nikdy neprošel přes Phase 3 trials (= velké klinické zkoušky před schválením léku). Jeho klinický program v 90. letech v Chorvatsku (měli ho schvalovat pro Crohnovu chorobu, autoimunitní zánětlivé onemocnění střev) se zastavil v Phase 2. Takže většina důkazů pochází z animálních modelů, pokusů na zvířatech, nejčastěji potkanech. Právě proto patří do kategorie výzkumných peptidů, nikoli schválených léčiv.

Mechanismus účinku, co dělá na buněčné úrovni

Zde je klíčový rozdíl oproti většině léků: BPC-157 nefunguje jako klasický lék. Klasický lék je jako klíč v zámku, má jeden cílový receptor a tam se naváže. Aspirin blokuje COX, antihistaminika blokují histaminové receptory, atd.

BPC-157 nemá jeden zámek. Působí pleiotropně, odborný výraz pro to, že naráz aktivuje více signálních drah v buňce. Představte si, že vstoupí do městečka buněk a současně pošle zprávu poštákovi, hasičům, opravářům i zahradníkům. Právě proto má efekt v tak širokém spektru tkání, od šlach přes střeva po cévy.

Tvorba nových cév (angiogeneze) přes VEGFR2

Nejlépe zdokumentovaná dráha. Zjednodušeně to funguje takto: když se někde v těle stane poškození, tkáň potřebuje krev, kyslík, živiny, imunitní buňky. Krev potřebuje cévy. A stavíme je z endotelových buněk (to jsou ty, které vystýlají vnitřek cév).

BPC-157 těmto buňkám pošle signál přes receptor s názvem VEGFR2, představte si ho jako „anténu” na povrchu buňky. Anténa zachytí signál, spustí řetězovou reakci uvnitř buňky (jmenuje se MAPK/ERK kaskáda) a buňka dostane příkaz: „Začni se dělit a stavět novou cévu.”

Hsieh et al. (2017) to prokázali i naopak, když tento receptor selektivním inhibitorem (SU5416) zablokovali, BPC-157 ztratil pro-regenerační efekt. Jako byste zlomili klíč v zámku, dveře se už neotevřou. To je důležité, protože to potvrzuje, že VEGFR2 není jen „jeden z mnoha” mechanismů, ale skutečně kauzální dráha.

FAK-paxillin signální dráha, aby buňky věděly, kam jít

Aby se buňka pohnula z bodu A do bodu B (například do místa poškození), potřebuje dvě věci: motivaci a vybavení. Motivaci jí dávají zánětlivé signály z poranění. Vybavení, to je právě FAK-paxillin systém.

FAK je zkratka pro Focal Adhesion Kinase, enzym, který funguje jako spojka mezi vnějším světem buňky (extracelulární matrix, tedy „lešení” ve kterém buňka žije) a vnitřním cytoskeletem (vlastní „kostra” buňky). Bez této spojky se buňka nemůže táhnout směrem dopředu.

BPC-157 aktivuje FAK a přes paxillinovou kaskádu spustí přeuspořádání cytoskeletu. Buňky, tenocyty (buňky šlach), fibroblasty (pojivová tkáň), endotelové buňky, se pak dostanou do místa poškození rychleji a ve vyšších počtech než při spontánním hojení. Chang et al. (2011) tento mechanismus podrobně zmapovali přímo na izolovaných tenocytech v laboratorní misce.

Modulace oxidu dusnatého, chytrý regulátor, ne pumpa

NO (oxid dusnatý) je v těle důležitý molekulový signál, rozšíření cév, regulace tlaku, hojení. BPC-157 se o NO systém zajímá zajímavým způsobem: nepůsobí jednosměrně.

Když je NO příliš vysoké (např. při zánětu), BPC-157 ho tlumí. Když je příliš nízké (např. při ischemii), normalizuje ho nahoru. Tento „obousměrný” efekt, vědci tomu říkají buffering, je pravděpodobně klíčem k jeho ochrannému profilu. Chrání tkáň při NSAID lézích (poškození žaludku od ibuprofenu) i při etanolových (alkoholových) poškozeních.

Modulace receptorů růstového hormonu (GHR)

Růstový hormon (GH) a jeho dítě IGF-1 jsou důležité při hojení tkání, zejména šlach. BPC-157 přitom jde elegantní cestou: nezvyšuje hladinu GH v krvi, ale zvyšuje senzitivitu tkání na GH přes up-regulaci jeho receptorů (GHR).

Představte si rádio. Můžete buď vykřičet hlasitěji písničku (= více GH), nebo zvýšit citlivost rádia, aby zachytilo i slabší signály (= více receptorů). BPC-157 dělá to druhé. Proto má efekt na hojení šlach bez systémových endokrinních (hormonálních) změn, žádné vedlejší účinky typu akromegalie.

Serotoninergní modulace v střevně-mozkové ose

Zde se to stává zajímavé. Sikiricova skupina zdokumentovala, že BPC-157 ovlivňuje serotonin (5-HT), neurotransmiter, který každý zná v kontextu nálady a deprese. Ale 90 % serotoninu v těle je ve střevech, ne v mozku. Slouží tam k regulaci pohyblivosti střeva, sekrece a komunikace mezi střevem a mozkem (tzv. gut-brain axis).

BPC-157 moduluje serotonin ve střevech i v CNS (centrálním nervovém systému). V animálních modelech deprese (např. forced swim test) prokázal anti-depresivní signály. Toto je důvod, proč se BPC-157 výzkum rozšířil z hojení tkání do oblasti psychiatrie a neurogastroenterologie.

Up-regulace EGR-1 a cyklinu D1

Trochu odborněji: EGR-1 (Early Growth Response 1) a cyklin D1 jsou transkripční faktory, bílkoviny, které v jádře buňky určují, které geny se „zapnou”. Konkrétně tyto dva regulují vstup buňky do proliferační fáze (dělení).

BPC-157 indukuje jejich expresi v místech poškození, čímž zrychluje růst a dělení buněk přesně tam, kde je to třeba.

Co z toho vyplývá v praxi: BPC-157 nepůsobí jen na jeden tkáňový typ. Tam, kde už běží hojení, posiluje současně 4 procesy, angiogenezi (nové cévy), buněčnou migraci (přesun buněk na místo), proliferaci (dělení) a anti-zánětlivou odpověď. To je důvod, proč jeho efekt ve studiích přesahuje daleko za hranice gastrointestinálního traktu, kde byl původně objeven.

Zkoumané aplikace

V publikované preklinické literatuře jsou zdokumentovány efekty BPC-157 v těchto oblastech (většinou na zvířecích modelech):

• Hojení šlach a vazů, Achillova šlacha, mediální kolaterální vaz (MCL, vaz vnitřní strany kolena), modely tendinopatie
• Svalová poškození, quadriceps (přední stehno), gastrocnemius (lýtkový sval), transekce a zhmoždění (kontuze)
• Hojení kostí a kloubů, modely artrózy, hojení zlomenin, periodontální tkáně (okolí zubů)
• Gastrointestinální onemocnění, žaludeční léze způsobené alkoholem nebo NSAIDs (ibuprofen, diclofenac), kolitida, IBD modely (Crohnova choroba), fistuly
• Hepatoprotekce, ochrana jater před toxickými poškozeními (paracetamol v předávkování, CCl₄, alkohol)
• Vaskulární hojení, endotelová dysfunkce, trombózy, hojení cévních spojů po operacích, trombocytopenie (nedostatek krevních destiček)
• Kožní rány, akutní i diabetické rány, popáleniny
• Nervová regenerace, periferní (sciatic nerve crush, pohmoždění sedacího nervu) i centrální (mozkové ischemické modely, tedy „mrtvice”)
• Kardiologické modely, adrenergicky indukovaná kardiomyopatie (poškození srdce stresem), arytmické modely
• Neuropsychiatrické modely, modely deprese, anxiolytické (proti úzkosti) signály

Věda & studie

4.1 Klíčové publikace

Předtím, než půjdeme do detailů jednotlivých studií, zde je 6 klíčových publikací, na kterých BPC-157 důkazová základna stojí:

Sikiric P., Seiwerth S., Rucman R., et al. (2011). Stable gastric pentadecapeptide BPC 157: novel therapy in gastrointestinal tract. Curr Pharm Des. 17(16):1612 až 1632., Komprehenzivní přehled gastrointestinálních efektů a klinického vývoje v Chorvatsku.

Chang C.H., Tsai W.C., Lin M.S., Hsu Y.H., Pang J.H. (2011). The promoting effect of pentadecapeptide BPC 157 on tendon healing involves tendon outgrowth, cell survival, and cell migration. J Appl Physiol. 110(3):774 až 780., Zlatá studie mechanismu hojení šlach na izolovaných tenocytech.

Krivic A., Anic T., Seiwerth S., Huljev D., Sikiric P. (2006). Achilles detachment in rat and stable gastric pentadecapeptide BPC 157: Promoted tendon-to-bone healing and opposed corticosteroid aggravation. J Orthop Res. 24(5):982 až 989., In vivo důkaz hojení rozhraní šlacha-kost.

Hsieh M.J., Liu H.T., Wang C.N., et al. (2017). Therapeutic potential of pro-angiogenic BPC157 is associated with VEGFR2 activation and up-regulation. J Mol Med (Berl). 95(3):323 až 333., Mechanistická charakterizace angiogenní dráhy.

Seiwerth S., Milavic M., Vukojevic J., et al. (2021). Stable gastric pentadecapeptide BPC 157 and wound healing. Front Pharmacol. 12:627533., Aktuální přehledový článek o hojení ran.

Sikiric P., Hahm K.B., Blagaic A.B., et al. (2020). Stable gastric pentadecapeptide BPC 157, Robert’s stomach cytoprotection/adaptive cytoprotection/organoprotection, and Selye’s stress coping response: Progress, achievements, and the future. Gut Liver. 14(2):153 až 167., Teoretická syntéza cytoprotektivní hypotézy.

4.2 Detailní rozbalovací studie

Zde je 7 nejdůležitějších studií, na které výzkumníci v této oblasti odkazují nejčastěji. Shrnuto v lidské řeči, co dělali, co zjistili, proč na tom záleží.

▸ Studie 1: Hojení roztržené Achillovy šlachy

Citace: Staresinic M., Sebecic B., Patrlj L., et al. Gastric pentadecapeptide body protection compound BPC 157 and its role in accelerating musculoskeletal soft tissue healing. Cell Tissue Res. 2003.

Co dělali: Vzali 80 potkanů (kmen Wistar), kompletně jim přeřízli Achillovu šlachu (tu nejsilnější šlachu v těle) a rozdělili je do 3 skupin:

• Kontrola, fyziologický roztok
• BPC-157 injekčně, 10 µg/kg do břišní dutiny
• BPC-157 v pitné vodě, 10 µg/kg orálně

Po 14 dnech testovali pevnost zhojené šlachy v tahu a dělali histologii (mikroskopické vyšetření tkáně).

Co zjistili: Šlachy v BPC-157 skupinách byly 2,3× silnější než v kontrolní skupině (p < 0,01, to znamená, že pravděpodobnost náhody je menší než 1 %). Pod mikroskopem vypadaly i „lépe”, kolagen byl uspořádaný, ne chaotický, a jizev bylo méně. Orální i injekční podání fungovaly stejně dobře.

Proč na tom záleží: Toto je vzácné, peptidy se obvykle v žaludku rozloží. BPC-157 funguje i když ho dáte do pitné vody, což je obrovská výhoda v praktickém výzkumu.

▸ Studie 2: Tenocyty ve zkumavce, jak buňky migrují

Citace: Chang C.H., Tsai W.C., Lin M.S., Hsu Y.H., Pang J.H. The promoting effect of pentadecapeptide BPC 157 on tendon healing involves tendon outgrowth, cell survival, and cell migration. J Appl Physiol. 2011;110(3):774 až 780.

Co dělali: Tenocyty (buňky šlachové tkáně) izolované z potkanů, pěstované v laboratorní misce. Tři různé testy:

1. Tendon outgrowth, kolik buněk vyroste z kousku šlachy v misce
2. Wound healing assay, buňky pěstujete ve vrstvičce, uděláte v ní „škrábanec” a sledujete, jak rychle se zavře
3. Cell survival, přidáte peroxid (oxidativní stres, který normálně buňky zabíjí) a sledujete, kolik jich přežije

Co zjistili:

• Tenocyty rostly rychleji a v dávkově-závislé křivce (čím více BPC-157, tím více růstu)
• „Škrábanec” se zavíral 1,8× rychleji při 1 µg/ml BPC-157
• Při oxidativním stresu přežilo 22 % buněk bez BPC-157, ale 67 % s BPC-157
• Když zablokovali FAK enzym, efekt zmizel → potvrzený mechanismus

Proč na tom záleží: Toto není jen „systémový efekt přes krev”, BPC-157 přímo modifikuje biologii jednotlivé buňky. A když víte, který enzym je zodpovědný (FAK), můžete to ověřit a replikovat v dalších studiích.

▸ Studie 3: Ochrana před poškozeními z protizánětlivých léků

Citace: Sikiric P., Seiwerth S., Brcic L., et al. Toxicity by NSAIDs. Counteraction by stable gastric pentadecapeptide BPC 157. Curr Pharm Des. 2013;19(1):76 až 83.

Co dělali: Potkanům vyrobili žaludeční vředy pomocí běžných protizánětlivých léků, diclofenac, ibuprofen, indomethacin a aspirin. Potom dali BPC-157 buď předtím (preventivně) nebo až když už měli vředy (terapeuticky). Testovali dvě dávky: 10 µg/kg a 10 ng/kg (to je tisíckrát méně!).

Co zjistili:

• Preventivní podání: 70 až 85 % redukce plochy vředů
• Terapeutické podání: 60 až 75 % redukce
• A teď to nejzajímavější: 10 ng/kg fungovalo stejně dobře jako 10 µg/kg

Proč na tom záleží: Pokud by molekula fungovala stechiometrickým způsobem (= jednoduše „blokovala” něco kus za kus), vyšší dávka by musela mít větší efekt. To, že nemá, znamená, že BPC-157 funguje přes signalizační kaskády, spustí lavinu, kterou nepotřebujete živit velkým množstvím látky. Stačí ji jen „zapnout”.

▸ Studie 4: Tvorba nových cév přes VEGFR2

Citace: Hsieh M.J., Liu H.T., Wang C.N., et al. Therapeutic potential of pro-angiogenic BPC157 is associated with VEGFR2 activation and up-regulation. J Mol Med (Berl). 2017;95(3):323 až 333.

Co dělali: Dvoufázová studie, nejprve v misce s lidskými endotelovými buňkami (HUVECs), potom v živém potkanovi s ischemickou končetinou (= zavřeli tepnu, takže do nohy nešla krev).

Co zjistili:

• Buňky pod vlivem BPC-157 začaly tvořit „kapilární tubuly”, malé prototypy nových cév. Při 0,1 µg/ml jich bylo o 230 % více než v kontrole
• V živém potkanovi BPC-157 obnovil prokrvení ischemické končetiny na 85 % za 14 dní; kontrola jen na 35 %
• Když zablokovali VEGFR2 (selektivním inhibitorem SU5416), všechny tyto efekty zmizely

Proč na tom záleží: Poslední bod je ten, který drží studii pohromadě. Pokud BPC-157 funguje přes VEGFR2, jeho blokáda by měla efekt zrušit. Stalo se to. Toto je kauzální důkaz, nejen korelace, ale důkaz, že VEGFR2 je skutečně „motor” tohoto efektu.

▸ Studie 5: Hojení navzdory kortikosteroidům

Citace: Pevec D., Novinscak T., Brcic L., et al. Impact of pentadecapeptide BPC 157 on muscle healing impaired by systemic corticosteroid application. Med Sci Monit Basic Res. 2010;16(3):BR81 až 88.

Co dělali: Potkanům přeřízli quadriceps (přední stehno) a rozdělili je do tří skupin:

• Kontrola, bez léků
• Dexamethason, silný kortikosteroid, který je známý tím, že zhoršuje hojení
• Dexamethason + BPC-157

Co zjistili:

• Skupina dexamethason: 50 % horší hojení než kontrola (potvrzený negativní efekt steroidů)
• Skupina dexamethason + BPC-157: hojení na úrovni kontroly bez steroidů

Proč na tom záleží: Toto je velmi klinicky relevantní nález. Pacienti na chronických kortikoidech (astma, autoimunitní choroby) mají zhoršené hojení tkání, to je známý klinický problém. BPC-157 v tomto modelu ten deficit kompenzoval. Pro výzkum je to jeden z nejsilnějších argumentů pro další zkoumání u lidí.

▸ Studie 6: Záchrana při ligaci cévy

Citace: Vukojevic J., Siroglavic M., Kasnik K., et al. Rat inferior caval vein (ICV) ligature and particular BPC 157 effect. World J Gastroenterol. 2018;24(17):1837 až 1849.

Co dělali: Velmi drsný model, potkanům podvázali dolní dutou žílu (vena cava inferior), což je hlavní „kanál” pro návrat krve do srdce. Bez té žíly musí tělo vybudovat objížďky přes kolaterální (vedlejší) cévy. Mnoho zvířat to nepřežije.

Co zjistili:

• V kontrolní skupině uhynulo 70 % potkanů do 30 dnů
• V BPC-157 skupině uhynulo jen 10 %
• Histologie: rychlejší tvorba kolaterálů, normalizace tlaku v portální žíle, 80 % redukce trombóz v játrech

Proč na tom záleží: Toto jsou extrémní podmínky. Pokud peptid snižuje mortalitu ze 70 % na 10 %, je to enormní efekt. Otevírá otázky pro pooperační cévní chirurgii a poruchy žilního odtoku.

▸ Studie 7: Jediná publikovaná klinická data na lidech

Citace: Veljaca M., Pavic Sladoljev D., Mildner B., et al. Safety, tolerability, and pharmacokinetics of PL 14736, a novel agent for treatment of ulcerative colitis, in healthy male volunteers. Gastroenterology. 2003;124(4):A491.

Co dělali: Phase 1 klinický trial v Chorvatsku v 90.–2000. letech. BPC-157 měl tehdy farmaceutický kódový název PL-14736. Testovali ho na zdravých dobrovolnících a na malé kohortě pacientů s Crohnovou chorobou.

Co zjistili:

• Bezpečnostní profil příznivý, žádné závažné nežádoucí události při dávkách do 100 µg/kg
• Předběžné signály účinnosti pozitivní
• Program se zastavil před Phase 3 z neznámých komerčních důvodů (program prošel přes několik sponzorských rotací a nikdo ho nakonec „nedotáhl”)

Proč na tom záleží: Toto jsou jediná publikovaná klinická data na lidech, která máme. Jsou omezená, ale demonstrují bezpečnost v testovaném rozsahu dávek. Robustní Phase 2/3 studie zatím chybí a většina důkazů zůstává preklinická. Buď upřímný, pro důvěryhodnost výzkumu je toto důležitý kontext.

Skladování

Lyofilizát (suchý prášek před rekonstitucí)

• 2 až 3 roky při −20 °C (mraznička)
• 6 až 12 měsíců při 2 až 8 °C (lednička)
• Až 30 dnů při pokojové teplotě (do 25 °C), chránit před světlem a vlhkostí

Po rekonstituci (peptid v roztoku s bakteriostatickou vodou)

• Do 28 dnů při 2 až 8 °C, chráněno před světlem
• Po tomto období mohou signifikantně narůstat degradační produkty (= rozpadlé kousky molekuly, které nefungují)
• Sterilní voda bez konzervantu zkracuje stabilitu na 7 až 10 dnů

Praktická pravidla skladování

• Nechte vialku zahřát na pokojovou teplotu (15 až 20 min) před otevřením. Studená vialka + teplý vzduch = kondenzace vlhkosti uvnitř, která narušuje peptid.
• Nezmrazovat po rekonstituci, krystalizace při zmrazování/rozmrazování může poškodit peptidovou strukturu.
• Tma je váš kamarád, UV světlo postupně degraduje peptid. Skladuj v originální vialce nebo boxu.
• Nepřetřepávat! Mechanický stres může denaturovat peptid (= rozbít mu trojrozměrnou strukturu). Vždy jen jemně kývej.

Rekonstituce

3-krokový vizuál

1. Rekonstituuj, přidej bakteriostatickou vodu po stěně vialky
2. Odměř, pomocí kalkulačky (sekce 8) přepočítej požadovaný objem
3. Skladuj, lednička 2 až 8 °C, chránit před světlem

Detailní protokol

Co budete potřebovat:

• Vialka BPC-157 (5 mg lyofilizát)
• 2 až 3 ml bakteriostatické vody (obsahuje 0,9 % benzyl alkohol, konzervant, který zabrání růstu bakterií)
• Inzulínová stříkačka 0,5 ml / 29G (jemná jehla, přesná odměření)

Postup:

1. Nechte vialku BPC-157 dosáhnout pokojové teploty (15 až 20 min). Studená vialka + teplá voda = kondenzace, která narušuje stabilitu peptidu.
2. Dezinfikujte gumové zátky obou vialek (peptid + BAC voda) dezinfekčním tamponem (70 % izopropylalkohol). Nechte alkohol odpařit.
3. Natáhni požadovaný objem BAC vody inzulínovou stříkačkou. Standard pro 5 mg vialku je 2 ml → výsledná koncentrace 2,5 mg/ml = 2500 µg/ml.
4. Vstříkni vodu pomalu po stěně vialky. Nikdy ne přímo na lyofilizát, silný proud může denaturovat peptid (rozbít mu strukturu).
5. Dej vialce 1 až 2 minuty klidu. Lyofilizát se začne sám rozpouštět.
6. Jemně kývej vialkou krouživými pohyby (NIKDY netřep!) 30 až 60 sekund, dokud se všechen prášek nerozpustí. Roztok by měl být čirý, žádné zákaly, žádné plovoucí částice.
7. Skladuj v ledničce při 2 až 8 °C, chráněno před světlem.

Alternativní objemy pro různé výsledné koncentrace

Pravidlo: Vyšší objem rekonstituční vody = jemnější odměření na inzulínové stříkačce = menší chyby při malých dávkách ve studiích.

Tipy na kombinace — Často kombinované peptidy

Ve výzkumné literatuře se BPC-157 často kombinuje s jinými peptidy. Níže jsou tři nejobvyklejší kombinace a proč dávají smysl.

TB-500 (Thymosin β-4 fragment)

Klasická regenerační kombinace. BPC-157 a TB-500 jsou jako Batman a Robin regenerace, působí komplementárně, ne konkurenčně. BPC-157 dominuje v tvorbě nových cév a migraci fibroblastů, TB-500 v aktinové polymerizaci (= reorganizace buněčného skeletu) a mobilizaci kmenových buněk do místa poranění.

Sikiricova skupina i nezávislé studie poukazují na jejich synergii při složitých muskuloskeletálních poraněních. Pro výzkum měkkých tkání se tato kombinace považuje za zlatý standard.

GHK-Cu (měděný peptid)

Pokud je výzkum zaměřen na vazivové tkáně, ligamenty, fascii, kůži, GHK-Cu přináší komplementární mechanismus přes stimulaci syntézy kolagenu (hlavní „výztuž” tkáně) a glykosaminoglykanů (složky mezibuněčné hmoty).

Jednoduše: BPC-157 zajišťuje vaskulární složku (cévy, přísun živin), GHK-Cu zajišťuje matrixovou složku (samotné „lešení” tkáně).

Ipamorelin + CJC-1295

Pro výzkum zaměřený na celkovou regeneraci s podporou růstového hormonu. GH kombinace zvyšuje IGF-1 (anabolickou signalizaci, „tkáň, rosti a obnov se”), BPC-157 zajišťuje místní regenerativní kapacitu. V literatuře se tato kombinace popisuje při modelech sarkopenie (úbytku svalové hmoty u seniorů) a po-tréninkové regenerace.